Tonda, Gevin a my
Když jsme poprvé přišli na koně hned našemi nej zvířaty byli koně. Když jsme přišli tak tam byli tři koně. Dvouletý kůň jménem Tonda, devítiletý kůň jménem Gevin a desetiletý poník jménem Iza.(Tonda a Gevin byli ve stáji ustájení).Ihned sme si všechny tři koníky oblíbyli a vybudovali si s něma docela (alespoň myslím) pevný vztah. A zachvíli sme na nich jezdili.(Teda na Tondovi ne. Byl ještě malej.) Začali jsme samozřejmě jezdit krokem. A pak jsme se dostali na klus.Bylo to těžké udržet Izu a Gevina v klusu protože se jim moc klusat nechtělo takže stále to chtělo pobízet. Párkrát jsme si zajeli na vyjížďku ale jinak jsme chodili trénovat na jizdárnu. Pak ale přišlo něco co nikdo z nás ze stáje nečekal. ,,V sobotu Gevin a Tonda odjíždějí" oznámila nám jednou na jezdecké hodině naše trenérka. A to nás všechny zaskočilo.Všichni jsme se báli až nastane den D který měl přijít za tři dny. Ale vše jednou musí přijít. A tak den D byl tu. Odpoledne už sme mířili cestou ke stáji. Když jsme přišli, šli jsme s trenérkou pro koně do výběhu. Tam si je všichni fotili aby měli poslední památku na ty dva nádherný tvorečky. Když jsme je dovedly do stáje, uvázali jsme je a začali je pečlivě hřebelcovat. Všichni si na čištění dali záležet aby se jen leskly. Ve stáji byla hrozně smutná nálada. Nikdo si nepovídala jako pokaždé. I koně se chovali nějak divně jakoby to vycítili. Po dvou hodinách přijelo auto s přepravníkem a z něho vystoupila majitelka obouch koní. Když o něco později nastupovali koně do přepravníku, tak všichni drželi slzy na krajíčku. Byl to strašně smutný okamžik. Pochvíli se zavřela rampa a majitelka nasedla do auta a pomalu odjížděla. Všichni se za nimi smutně dívali. To už ale nikdo nevydržel a začaly nám všem téct slzy po tváři. Po těch šikovných koní co jsme s něma měli vybudovaný pevný vztah se nám strašně stýská a pomyšlení na ně nám je strašně smutno. A při psaní tohoto článku jsme se vrátili do minulosi a povzpomínaly na ty krásné chvíle prožité s němi. Ty chvíle se nedají popsat takže se je nikdo nedozví ale nám stačí že je budeme mít stále v paměti. Nic už je nám nevrátí a po těchto koních nám zbydou už jen vzpomínky a pár jizev z nehezkých pádů.
Komentáře
Přehled komentářů
No tak to coste prožili tak věřím že to byl opravdu ŠOK. To já bych nesnesla kdyby mě ovezli zvířátko.Smutnééééé
:-(
(quilinka, 10. 1. 2009 22:50)